Rekapitulace změn 2019

Mysleli jsme si, že rok 2019 nebude vlastně ani tak moc zajímavý. Vyhlídky na naše vysněné cestování, kvůli kterému jsme provedli tolik zásadních životních změn, nebyly valné. Až když si člověk v klidu sedne a s odstupem zapřemýšlí, co že to vlastně za rok zažil, může mu dojít, že samé velké věci…

Ta nejdůležitější, která by nás měla naplnit nadšením, že už to vypukne, je zároveň ta nejsmutnější za posledních 15 let. Řeknu Vám, je to hodně hloupý pocit, když je jediné, co Vás drží na distanc od Vašeho snu, život někoho, koho máte tolik rádi. Torpísek s námi žil dýl než starší syn Ondy. Vlastně byl ten chlupatý kámoš náš nejstarší syn. V srpnu nám umřel. Na chalupě v Krkonoších, kde to všichni milujeme.

> Torpe díky za všechno <

Celý náš rok 2019 se jinak vlastně nesl v duchu jediné události – koupě jedné ruiny u nás v Brandýse.

Už pár let si sníme o tom, že budeme na jakémkoli místě nezávislí a svobodní v rozhodnutí, kde budeme právě spát, jíst a pracovat. Budeme cestovat obytňákem po Evropě (třeba i dál) a nebudeme se muset starat o žádný dům a zahradu. Na druhou stranu si už nějaký čas taky sníme sen o romantice v dřevěném nebo starém kamenném stavení, kam bychom se rádi vraceli, když už nás budou bolet nohy. Ehm…tedy spíš když dojde nafta nebo tak…

Stačilo by něco prťavého, kde budeme zase tak trochu na hromadě, ale hlavně s pěkným zarostlým dvorkem ve stínu starých stromů.

Už od Ondyho školky (takže třeba nějakých 12 let) chodíme kolem jednoho zanedbaného domu v lokalitě, kde je klid, stará zástavba a všude kousek – do města, na MHD, do obchodu. Prostě kamkoli. A říkáme si, že ten pozemek, ta zahrada, stojí za to.

Barabizna jak se patří. Mokrá, smradlavá a plná odpadků.
A když říkám plná, tak prostě plná…
Asi tak nějak 😉

V domě bydlel starý pán a s ním fenka německého ovčáka. Před třemi lety zemřel a protože neměl přímé dědice, trvalo dva roky, než se dům objevil v nabídce jedné malé realitky. Prodávajících bylo devět (!) vzdáleně příbuzných, ale jinak vzájemně úplně cizích lidí, kteří měli problém se dohodnout na čemkoli mezi sebou, natož s námi, jako zájemci. Takže celý minulý rok probíhal zdlouhavý proces koupě. Nejdřív jakási dražba po telefonu, pak jednání o znění kupní smlouvy, krach jednání, protože realitka si řekla, že si klademe moc podmínek, trhání vlasů, že jsme o dům (a hlavně zahradu) přišli, vemlouvání a přesvědčování, další jednání, čekání na vyřízení dalšího dědického řízení, placení dluhů dědiců, aby se dům mohl vůbec prodat…

Hrůza. Zestárli jsme o tři roky.

Ale máme to! 🙂

Takže teď máme na krku polorozpadlý barák, k němu krásnou parcelu s velkým starým ořešákem, krásnou hrušní a symetrickou jedlí. No a taky garáž, která bude náš prozatímní domov, až jí zrekonstruujeme (snad během jara a léta 2020). Plánujeme malou kuchyňku, koupelnu s WC a úložné prostory. Zbytek – tedy obývák a ložnici – máme. Na kolech…

Bydlet máme kde 😉

Parcela se právě dělí na poloviny, starý dům je na nás obrovský (má 227 m2), takže se prodává, a nám zůstane asi 500 m2 zahrady pro VÝHLEDOVOU stavbu maličké dřevostavby s vůní, charakterem a malými kachlovými kamny.

Těšíme se na další roky…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *