Nová rodina: Rebelie jménem „rebe-love“ začíná…

Na Silvestra 31.12.2016 jsme se konečně rozhodli a řekli si, že náš dosavadní způsob života je prostě zklamáním a chceme ho změnit. Mimo jiné taky cestováním v karavanu…

Z normální, fakt vcelku obyčejné české rodiny čítající dva dospěláky (trochu nudně a tradičně táta a máma) a dvě děti (klucí), se jednou večeří v Plzni při návratu z třídenního výletu do Domažlic a okolí stala nenormální, trochu nomádská „rebe-love“ rodina na cestách Evropou.

Touha po spokojenosti s vlastním životem je to, proč v poslední době hodně lidí hledá. Jsou přitom naprosto zaseklí ve svých pozicích v práci, v rodinách, v kolektivech, lpí na místech bydlení a změnu čehokoliv z toho považují za úplné šílenství a fantasmagorii. Život plyne, mění se roční období a vlády, padají vlasy a krabatí se čelo. Radost z pěkných věcí kolem, úspěchů dětí a nebo prostě jenom z hezkého počasí? Na to není čas ani nálada. Měli jsme to stejně…

> To musíte občas proplachovat
trubky pane <

Je potřeba říct hned na začátku, že chvíli, kdy jsme se rozhodli se vším seknout, koupit karavan a alespoň na čas zmizet, předcházela dlouhodobá nespokojenost s tím, jak a v čem žijeme. Když se na to podívám hodně zpětně, řekl bych, že kořen toho všeho roste dokonce už cca sedm let. Tehdy jsme se ženou Emou hrozně stáli o dalšího lumpa do rodiny. Ondymu byly už 3 roky a nedařilo se pořídit parťáka na hraní nebo ségru na pokusy. Když jsme si prošli obvyklým kolečkem pánů odborníků na neplodnost, kteří nakonec věděli úplné prd (unikátní rada renomovaného MUDr. a Doc. byla: „To musíte občas proplachovat trubky pane!“), tak se vcelku náhodou zjistilo, že příčinou je celiakie (intolerance lepku) mojí ženy a ne želví tempo mých životadárců s ocáskem v důsledku letitého nošení těsných jeans. (Navíc jsem byl svého času „skejťák a jako takový jsem měl kalhoty vždycky o pár čísel větší, abych byl cool, takže o těsnosti nemůže být řeč.)

Začali jsme hledat a kupovat lepší a zdravější potraviny, vařit z kvalitnějších surovin. Postupem času se k tomu přidala snaha o lepší fyzickou kondici (alespoň v rámci možností tehdejšího pracovního nasazení) a až jako poslední jsme začali nesměle řešit i naší psýché. Najednou kolem nás byla spousta Jaroslavů Dušků, článků o osobnostním rozvoji, medicíně založené na selském rozumu a přírodních zdrojích. Zjistili jsme také, že Ondy chodí do školy, která z toho super kluka s očima plnýma nadšení pomalu vychovává ovečku s rukama za zády a jednotným, pěkně masově zpracovatelným názorem na svět vhodným do Excelovské tabulky.

Aby bylo jasno, nejsem magor ani sektář <

Jako z povahy materialista s určitým vztahem k nemateriálním křesťanským hodnotám jsem změny v našich společných postojích vstřebával pomaleji. Potřebuji si věci zdůvodňovat argumenty, kterým jsem schopen rozumět, takže anděly nevidím, nemluvím s duchy ani neobjímám stromy. Po těch letech ale konečně chápu, že o tom duševní vývoj ve skutečnosti není. Někdo tomu může říkat andělé, někdo duchové, někdo huhňá do kůry statného smrku, ale vlastně jde o to, abychom si prostě našli každý svojí cestu k sebepoznání, pochopení toho, co vlastně chceme, po čem toužíme a jak toho dosáhnout. A pak na tom mákli.

 

Ještě před „rebe-love“ Silvestrem 2016 jsme se rozhodli prodat náš dům, který jsme postavili teprve před čtyřmi lety, tak tak ho stihli zařídit a vypiplat zahradu (a to jako tedy vážně!). K tomu nás zase vedly jiné pohnutky, které ale byly zcela jistě taky důsledkem našeho myšlenkového vývoje. Především únava z dojíždění každé ráno do práce a do školy i frustrace z života mezi lidmi, se kterými nějak ne a ne najít společnou řeč. Okamžik, kdy jsme novým kupujícím podepsali kupní smlouvu, potažmo chvíle, kdy zažil bankovní účet šok, protože poznal co to je mít konečně opravdu ZŮSTATEK, byl posledním skutečným impulzem…

Pak už to šlo rychle – hledáme na netu informace o cestování s dětmi, domácím učení (ta škola je vážně peklo!), o karavanech (díky Víťo za super zkušenosti a doporučení!), o tom jak natáčet vlogy a další. K naplnění snu o vzepření se a o lásce k vlastnímu životu, čemuž říkáme „rebe-love“, zbývalo pár kroků…

4 komentáře u „Nová rodina: Rebelie jménem „rebe-love“ začíná…

  1. Ahoj bratři soukmenovci.
    Koukáme, že jste se rozhodli udělat něco podobného, co jsme my udělali před dvěma a půl roky. Držíme palce při zařizování okolo úřadů a institucí. Je to boj, který, ale má jasný a krásný cíl “ být svobodný, nezávislý a sám sebou“ Poznávat krásy přírody a památky nejenom naší vlasti, ale celé Evropy je rozhodně lepší zážitek než sledování televize v obývacím pokoji.

    Přejeme hodně štěstí a spoustu krásných zážitků.
    Jak říkám, hlavně „kolama dolů a anténou nahoru“

    1. Ahoj Z. a B.!
      Díky za povzbuzení, těšíme se, až to vypukne. Zatím jsme v období plánování, je toho dost, co si potřebujeme zařídit – ona se změna života nedělá každý den a za jeden den, že 😉

      Přejeme šťastnou cestu a těšíme se na případné setkání někde v teple u vody!
      H.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *