Cestovat. OK, nějaké peníze zatím jsou. Ale jak se uživíme?

Znáte to, jak „má člověk hledět, aby byl“? Chápu to tak, že má v životě něco smysluplného dělat. Ideálně něco, co po něm na světě zůstane, až jednou…

Suverénně nejčastější otázka lidí, které na cestě k našemu úniku do světa potkáváme, je: „Jako dobrý, ale čím se chcete živit? Kde budete brát peníze?“. Bylo by dobré hned na začátku říct, že opravdu nejsme multimilionáři, jak se občas také dočteme. A už vůbec ne rentiéři, jak někdy zaslechnu. Každopádně se snažíme cíleně a s rozumem investovat peníze, které jsme utržili za dům, a hospodařit (což jsme dělali vždycky, jinak bychom dům ani neměli) tak, abychom měli z každé koupené věci pokud možno dlouhodobý užitek, který ceně odpovídá. Teď třeba sháníme jednoduché a levné bydlení, které by poskytlo zázemí v měsících, které (zatím) chceme trávit v Česku…

Naše stávající příjmy plynou (a doufejme dál plynout budou) z našeho podnikání. Jsem druhá generace kamnářů, táta mi pěknou rodinnou firmu předal někdy v roce 2006. Vymýšlíme a navrhujeme (já), projektujeme a kalkulujeme (kolega Tomáš), stavíme a servisujeme (naši kluci kamnáři-stavitelé) krby, kachlová kamna, sporáky a pece na chleba a pizzu. Žena nám účtaří. Firma funguje letos osmnáctým rokem a za tu dobu jsme pro ni myslím odvedli všichni společně hromadu skvělé práce. Konec konců asi bychom tu dnes nebyli, kdybychom to flákali a zůstávali za námi nešťastní zákazníci a ohořelé chalupy. Pokud řešíte zimu na nohy nebo třeba jen životní nepohodu, mrkněte na www.temr.cz a zvažte některý z našich wellness produktů s živým ohněm.

Kachlové sporáky jsou nesmrtelný evergreen. Mám je nejradši…

Když někomu řeknu, že chci utéct ze stereotypu práce, která je na pohled z vnějšku šíleně romantická, kreativní, krásná a ještě k tomu užitečná, má mě za blázna. Jasně, je super, vidět za sebou ty nádherné kousky, které nám naši zákazníci dovolí stavět a ještě lepší vidět a slyšet jejich nadšení. Zvlášť po letech. Občas přijde k Vánocům přání s fotkou a krátkým příběhem, jak se na „našem“ zápecí „upekl“ nový vnouček nebo jak pán rozehřátý krbem požádal ve slabší chvilce svou milou polovičku o celek. Ale máte to jako se vším. Časem padáte do rutiny, s ní pak přichází nepozornost, malé zaujetí a nakonec vyhoření. Totální vyhoření. To tak sedíte, máte před sebou kopec rozdělané práce, která vlastně všechna hoří (a to doslova) a nevíte, které dát přednost. Sedíte dál, plácáte se v tom a nakonec si pobrečíte u písničky Hanky Zagorové. Každé ráno, kdy se začíná zakázka máte volbu jestli nevysvětlitelnou nervozitou (děláte to přece už tak dlouho?) zvracet nebo beze stopy zmizet. A zvracet až pak. Někde v ústraní… Kromě toho běháte po úřadech, prokazujete, vykazujete, plníte formuláře daty, o kterých netušíte k čemu jsou a odkud se vzaly, řešíte pojištění, fakturaci, sklad, mzdy, dálniční známky, odpadové hospodářství, nové normy a zákony…

> Takže rozhodnutí žít jinak a cestovat co to půjde dost zásadně hatí zažitou praxi <

Dost dlouho jsme hledali cestu, jak se vymanit právě z těch činností, které se staly rutinou a nastartovat novou energii do něčeho nového. Žena si to své našla rychle a vlastně už dávno před tím, než jsme se pro tenhle exit rozhodli. Začala se svou praxí poradenství v oboru přírodní detoxikace pomocí metody MUDr. Jonáše (znáte možná jako „Joalis“). A protože je to žena bystrá, vnímavá a cílevědomá, navíc má příbuzné vzdělání a má taky mě, tak se jí jistě bude dařit. První krůčky už jsou na světě.

Kamnařit z karavanu ale asi nejde že. Nebo? Tedy stavět kamna asi ne. Mojí prací je ale z velké většiny dát věci myšlenku, vykoumat, jak to bude nejlépe fungovat a vypadat. Když jsem se snažil udělat představu o tom, kolik času v práci trávím jakou činností, zjistil jsem, že drtivý podíl mojí práce tvoří komunikace (mluvím teď o té produktivní práci, ne o úřadech). Ať už po mailu, přes Skype, telefon nebo osobně. Jsem prostě ten, který musí na začátku usměrnit bujaré designové představy manželek, navrhnout konstruktivní řešení v rozporu s kreativními kutilskými úvahami jejich mužů, poradit „jak a co“ a nakonec ujistit, že víme jak na to (což tedy sakryš víme!). Pak projekt předám ke zpracování Tomášovi a komunikujeme dál. No a nedá se tohle v jednadvacátém století náhodou dělat klidně na cestách a třeba i z celého světa? MÁM TO!

Aby bylo jasno, není to samozřejmě všechno. Snažíme se kromě toho, že budeme stavět kamna a krby dál, rozdělit peníze z prodeje domu do rozumného portfolia investic. Víte například, že pokud máte dobře sjednanou hypotéku s dobrým úrokem (což dnes díky nízkým úrokovým sazbám máme skoro všichni), tak je lepší ji z prodeje hned nesplatit, pěkně si jí hýčkat a koupit třeba byt v dobré lokalitě a ten pronajímat? Já to nevěděl. Nájem nám pokrývá splátku hypotéky, něco ještě zbyde do rodinné kasy a jednou bude byt prostě celý náš. Buď pro některého z našich kluků, pokud budou chtít zůstat, a nebo bude zase co pronajímat nebo prodat. Naštěstí si nevytváříme vztah k hmotným věcem jako jsou třeba domy. To takové odpoledne na pláži, kde se líhnou želvy. To jó… To je to, co nám stojí za peníze.

Jestli jsme na nástrahy práce z karavanu připravení ukáže až delší praxe. Zatím si to myslíme a děláme pro to všechno, aby to klaplo. Pořád ještě zbývá možnost živit se příležitostnou prací v místě, které nám bude dočasným domovem. Důležité je mít svůj sen. Ono to pak vždycky nějak jde a ne že ne…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *